Sociální sféra

sociální služby, sociální bydlení, správní řízení zvláštní příjemce důchodu, veřejné opatrovnictví, pečovatelské služby

Tato agenda se řídí především zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb.

Obec se v rámci své samostatné i přenesené působnosti věnuje také sociální oblasti. Níže jsou informace k agendám, se kterými se můžete setkat.


Sociální služba

Hlavním posláním zákona o sociálních službách č.108/2006 Sb. je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování z různých příčin. Zákon řeší nesčetné množství vztahů mezi lidmi a institucemi v případech, kdy je nezbytné zabezpečit podporu a pomoc lidem, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci.

Lidé mají právo na to, aby žádali o pomoc a podporu ze strany veřejné správy a poskytovatelů sociálních služeb v případě, že nejsou schopni samostatně řešit svou nepříznivou sociální situaci. Nárok mají lidé také na bezplatné sociální poradenství, které se vztahuje k možnostem řešení jejich nepříznivé sociální situace.

Sociální službou je činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb. Znamená to, že pokud zabezpečují podporu a pomoc člověku rodinní příslušníci či jiné blízké osoby, nepovažuje se tato činnost za poskytování sociální služby. Stejně tak se nepovažuje za sociální službu činnost, kterou poskytuje osobě subjekt, který není registrován jako poskytovatel sociálních služeb (např. soukromá úklidová firma, nebo ubytovna).

Uživatelem sociální služby může být kdokoliv, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby. Pojem uživatel sociální služby se tedy používá jen v případech, kdy je trvale či jen dočasně zabezpečována pomoc a podpora v dohodnutém rozsahu.

Sociální služby se dělí do tří skupin, a to sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Sociální služby ale můžeme dělit i podle jiného hlediska, a tím je, zda je služba poskytována zdarma, nebo je placená.


Služby poskytované bezplatně

  • sociální poradenství,
  • raná péče,
  • telefonická krizová pomoc,
  • tlumočnické služby, předčitatelské a průvodcovské služby,
  • krizová pomoc,
  • služby následné péče(s výjimkou ubytování a stravy),
  • sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi,
  • sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením,
  • terénní programy,
  • sociální rehabilitace(s výjimkou těchto základních činností: ubytování, strava, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu),
  • sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež,
  • služby sociálně terapeutických dílen(s výjimkou poskytnutí stravy nebo pomoci při zajištění stravy),
  • sociální služby intervenčních center.


Služby hrazené uživatelem

  • osobní asistence,
  • pečovatelská služba– tato služba je poskytována zdarma rodinám, ve kterých se současně narodí tři a více dětí a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let,
  • podporované bydlení,
  • odlehčovací služby,
  • centra denních služeb,
  • stacionáře denní a týdenní,
  • domovy pro osoby se zdravotním postižením,
  • azylové domy,
  • domy na půl cesty,
  • chráněné bydlení,
  • noclehárny,
  • terapeutické komunity.


Financování sociálních služeb

Sociální služby jsou financovány státem v rámci dotačního řízení ze státního rozpočtu, jednotlivými kraji a obcemi. Část nákladů je také hrazena samotnými uživateli služeb. Finanční prostředky z rozpočtu krajů a obcí se rozdělují mezi jednotlivé poskytovatele služeb (ať už fyzické či právnické osoby) na základě takzvaného Komunitního plánu rozvoje sociálních služeb. Poskytovatelé sociálních služeb mohou využívat také finančních prostředků ze Strukturálních fondů Evropské unie, nadací a nadačních fondů, sponzorů či dárců.

Stát také poskytuje takzvaný příspěvek na péči a jiné dávky. Stát, kraje i obce se výraznou měrou podílejí na financování sociálních služeb. Pokud je pro občana služba nedostupná, lze zažádat o příspěvek obec, případně obec s rozšířenou působností. Zda příspěvek bude udělen a v jaké výši závisí na rozhodnutí obecního zastupitelstva.


Sociální bydlení

Sociální bydlení je bydlení poskytované osobám v bytové nouzi nebo bytovou nouzí bezprostředně ohroženým, včetně lidí, kteří vynakládají na bydlení nepřiměřenou výši svých příjmů. Sociální bydlení je poskytováno za specifických smluvních podmínek nájmu a v souladu s určitými principy. Uživatelům sociálního bydlení je v případě potřeby poskytována podpora formou sociální práce. Sociální bydlení je na místní úrovni poskytováno vždy formou bydlení v bytech, přičemž může být propojeno na sociální služby. Sociální služby – např. azylové domy – tvoří záchrannou síť pro lidi v bytové nouzi.

Sociální byt je standardní zkolaudovaný byt nacházející se (zpravidla) mimo sociálně vyloučené lokality, který je přidělován na základě posouzení bytové nouze.

V případě obyvatel sociálních bytů, kteří podporu sociální práce nepotřebují nebo přestali potřebovat, se poskytované sociální bydlení bez podpory sociální práce někdy označuje jako dostupné bydlení.

Místní systém sociálního bydlení může obsahovat také prvek krizového bydlení, které představuje rychlý nástroj pomoci v krizových situacích. Zpravidla se jedná o sociální službu azylový dům nebo speciálně vyčleněné byty, které podléhají zrychleným postupům při schvalování nájemní smlouvy či smlouvy o ubytování. Jde o krátkodobé formy ubytování, zpravidla poskytované nejdéle do jednoho roku.

Sociální bydlení je určeno především pro osoby:

  • bez střechy (osoby přežívající venku nebo v noclehárně),
  • bez domova (osoby bydlící v ubytovnách nebo institucích),
  • v nejistém bydlení (lidé žijící v přechodném bydlení u rodiny nebo přátel),
  • v nevyhovujícím bydlení (osoby žijící v provizorních nebo neobvyklých obydlích, v neobyvatelném bydlení nebo přelidněných bytech).

Sociální bydlení je určeno také pro osoby, které, třebaže pobírají sociální dávky na podporu bydlení (příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení), vynakládají na bydlení významnou část svých příjmů (více než 40 % disponibilních příjmů) a nejsou schopny tuto svoji obtížnou situaci řešit samy na trhu s bydlením (přestěhováním do levnějšího vhodného bydlení, prodejem vlastního bydlení a koupí nebo pronájmem vhodného bydlení). Vzhledem ke specifičnosti sociálního bydlení je vhodné zařadit do definice relevantní cílové skupiny také výši disponibilních příjmů, které zůstávají domácnostem po uhrazení nákladů na bydlení. Jako minimální hranice v kontextu České republiky se doporučuje 1,6násobek životního minima.

Metodika pro spolupráci orgánů veřejné správy při realizaci sociálního bydlení ke stažení

Více informací naleznete na webu Dostupného bydlení v KHK


Housing First

Housing First, tedy bydlení především nebo také nejdřív bydlení je metoda využívaná k pomoci lidem bez domova, kteří potřebují komplexní podporu. Jedná se o inovativní metodu, která v posledních letech zdomácňuje i v českém prostředí. Podstatou metody je poskytnout lidem bez domova standardní bydlení bez předchozí léčby či “tréninku” a současně jim poskytnout potřebnou pomoc dle jejich individuálních potřeb.


Rapid Re-housing

Rychlé zabydlení (Rapid Re-housing) vychází z principů Housing First (Bydlení především). Podstatou metody rychlého zabydlení je, že osoby postupují přímo z bezdomovectví do bydlení (ideálně do 30 dnů). Nejsou zde žádné mezistupně, které by protahovaly jejich přesun do bydlení. Klíčem k úspěšnému nastěhování je porozumění individuálním bariérám pro získání a udržení bydlení a nalézání cest pro překonání těchto bariér. Sociální práce má podobu intenzivního case managementu (propojování uživatele/domácnosti programu se službami odpovídajícími potřebám uživatele/domácnosti a individuálního plánování), zaměřuje se na citlivé přechodné období (cca 9 měsíců).


Zvláštní příjemce důchodu

Řídí se zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Ustanovení zvláštního příjemce důchodu je činnost, kterou provádí místně příslušný obecní úřad v rámci správního řízení. Správní řízení je vždy zahájeno z moci úřední. Podnět k zahájení správního řízení může být podán oprávněnou osobou, rodinným příslušníkem nebo jinou osobou.

Kdo přesně se rozumí příjemcem důchodu, upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů tak, že příjemcem důchodu je oprávněný nebo jeho zákonný zástupce nebo opatrovník anebo zvláštní příjemce.

Žádosti o zařízení výplaty na účet opatrovance ČSSZ vyhoví při splnění následujících podmínek:

  • opatrovník o tento způsob výplaty požádá na tiskopise předepsaném plátcem důchodu,
  • je prokázáno, že jde o účet opatrovance (nemůže tedy jít o účet třetí osoby, a to ani v případě, že opatrovanec je disponentem k takovému účtu),
  • opatrovník písemně prohlásí, že je oprávněn prostředky na tomto účtu spravovat (bude tedy považován za příjemce dávky).

Obecní úřad rozhoduje o ustanovení zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění.

Obecní úřad dohlíží, jak jím ustanovený zvláštní příjemce plní stanovené povinnosti, neplní-li zvláštní příjemce své povinnosti, rozhodne obecní úřad o ustanovení jiného příjemce.

Zvláštním příjemcem dávky důchodového pojištění je:

  • občan určený rozhodnutím obecního úřadu podle; v odůvodněných případech může být zvláštním příjemcem ustanovena právnická osoba,
  • občan, kterému byl sirotčí důchod vyplácen do dne nabytí svéprávnosti dítěte, a to od tohoto dne.

Občan může kdykoliv po nabytí svéprávnosti požádat plátce dávky důchodového pojištění, aby dávka byla již vyplácena do rukou oprávněného.

Zvláštní příjemce je povinen na žádost oprávněného nebo obecního úřadu, který jej ustanovil, podat písemné vyúčtování dávky, která mu byla vyplácena, a to do 1 měsíce.

Obecní úřad rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce zruší, pokud:

  • odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven,
  • zjistí, že zvláštní příjemce neplní výše uvedené povinnosti.

Řízení o ustanovení zvláštního příjemce důchodu vede OÚ obce I. typu. V praxi může mít OÚ uzavřenou veřejnoprávní smlouvu podle § 63 zákona o obcích a dle § 159 a následující správní řízení. Uzavření veřejnoprávní smlouvy podléhá souhlasu příslušného krajského úřadu. Veřejnoprávní smlouvu je možno uzavřít pouze v rámci spádovosti obce. Pokud OÚ nemá uzavřenou veřejnoprávní smlouvu, povede správní řízení sám.


Veřejné opatrovnictví

Zákonné zastoupení na základě rozhodnutí soudu. Soud je povinen ustanovit opatrovníka osobě, která ho podle zákona musí mít. Opatrovník zastupuje např. osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům.

Soud jmenuje opatrovníkem:

  • osobu, kterou navrhl opatrovanec (musí tedy v tomto směru respektovat obsah předběžného
  • prohlášení). Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla:
  • příbuzného nebo
  • jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem:
  • jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem nebo
  • veřejného opatrovníka podle jiného zákona.

Způsobilost být veřejným opatrovníkem má:

  • obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo
  • právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu.

Opatrovník může jednat za opatrovance buďto bez omezení svéprávnosti opatrovance nebo s omezenou svéprávností opatrovance.

Obec se bude prokazovat za opatrovance listinou opatrovníka. Dále na úřady zasíláme rozhodnutí o omezení svéprávnosti, o zrušení omezení svéprávnosti, a to bez odůvodnění těchto rozhodnutí, a o jmenování či odvolání opatrovníka osobě, jejíž svéprávnost byla omezena.

Ihned po převzetí listiny je nutné:

  • oznámit na OSSZ změnu – tedy jmenování opatrovníka,
  • důchod v hotovosti – zrušit bývalého zvláštního příjemce,
  • důchod na účet – pouze sdělit, že je nový opatrovník a nechat zasílat důchod na účet opatrovance,
  • zajistit si přístup k bankovním účtům,
  • zařídit příchod a odchod pravidelných plateb (platba za domov, SIPO, apod.),
  • zařídit si průkaz příjemce na poště,
  • zjistit, zda má řidičský průkaz, živnostenské oprávnění, zbrojní průkaz,
  • sdělit ošetřujícím lékařům, že byl jmenován opatrovník (pro zdravotní služby),
  • sdělit zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá, že byl jmenován opatrovník,
  • soupis majetku ve lhůtě 2 měsíců – k tomu zjistit:
    • nemovitosti – na katastrálním úřadu (daně, pojištění domu, domácnosti),
    • osobní automobil – evidence vozidel (povinné ručení),
    • bankovní účty – banky, pojišťovny, spořitelny (stavební spoření, penzijní připojištění, životní pojištění),
    • exekuce – u místně příslušného soudu, na poště za 50 Kč výpis z evidence exekucí
    • insolvenční rejstřík,
    • případné dluhy – finanční úřad, dopravní podnik, poskytovatelé půjček, dodavatelé energií, obec (nájem, odpady).

Prezentaci k veřejnému opatrovnictví naleznete zde

Metodické doporučení pro obce –⁠ veřejné opatrovnictví ke stažení

 

Pečovatelské služby

Pečovatelská služba je registrovaná sociální služba a řídí se zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Využití pečovatelské služby umožňuje subjektům i nadále setrvat v jejich přirozeném prostředí, rozvíjet jejich schopnosti, dovednosti a zachovat současný způsob života. Služba je poskytována tak, aby nenarušovala dosavadní život a klade důraz na zachování lidské důstojnosti.

Služba je terénní nebo ambulantní a je určená osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, osobám se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním a rodinám s dětmi, kde se současně narodily 3 a více dětí.

Službu nemohou využívat uživatelé návykových látek, infekční osoby a osoby, které pomoc nepotřebují.

Služba je poskytována na základě Smlouvy o poskytování pečovatelské služby, kterou klient uzavírá s poskytovatelem této sociální služby.

Klient hradí službu z vlastních zdrojů, respektive z příspěvku na péči. Maximální stanovená výše jednoho úkonu je 130 Kč/hod. Zdarma je služba poskytována:

  • rodinám, kde se narodily 3 a více dětí současně,
  • účastníkům odboje,
  • osobám, které byly v táboře nucených prací,
  • osobám, které se účastní rehabilitace dle zákona č. 119/1990 Sb.,
  • pozůstalým manželkám (manželům) po osobách uvedených v předchozích bodech.

Služba jako taková se neplatí. Zpoplatněny jsou pouze fakultativní činnosti dle vyhlášky č. 505/2006 Sb.

Základní služby

  • pomoc při podávání jídla
  • pomoc při oblékání
  • pomoc při pohybu ve vnitřním prostoru
  • pomoc při osobní hygieně
  • pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík
  • dovoz oběda
  • pomoc při přípravě jídla
  • nákupy
  • běžný úklid domácnosti
  • poradenství

Placené fakultativní služby

  • žehlení, praní
  • přeprava osob
  • úprava vlasů, nehtů
  • půjčování kompenzačních pomůcek

Seznam poskytovatelů pečovatelské služby naleznete v Registru poskytovatelů sociálních služeb

Obec může být nápomocná tím, že bude mít zpracovaný Komunitní plán rozvoje sociálních služeb a v rámci tohoto dokumentu zmapované osoby, které by o tyto služby mohly mít zájem a nárok, a následně jim zprostředkuje tyto služby, poskytne informace (např. i na webových stránkách nebo úřední desce) a poskytne poradenství např. prostřednictvím sdílené sociální pracovnice.